Příběhy kraje romantických šílenců

Bílá Třemešná pohled ke Zvičině, autor: Tomáš Vlk

Královédvorsko netvoří jen údolí řeky Labe, lesy plné hub a borůvek nebo barokní kamenné perly. Královédvorsko žije své příběhy a ty nejznámější jsou postavené na skutečných, byť šílených a zároveň romantických základech. Posuďte sami:

• Nepotřebuje zimu, aby mělo Vánoce (Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem)

• Josef Vágner - přenesl Afriku do srdce Evropy (ZOO Dvůr Králové, a. s.)

• František Antonín Špork - nepotřeboval léčivý pramen, aby vybudoval světové lázně (Hospital Kuks)

• Jaroslav Valečka - nepotřeboval kopec, aby postavil hrad (přehrada Les Království)

• Václav Hanka - nepotřeboval pravdu, aby pozvedl národ (Rukopis královédvorský)

Proto jsme se rozhodli Královédvorsko pojmenovat KRAJEM ROMANTICKÝCH ŠÍLENCŮ. Příběhy těchto šílenců vám představujeme prostřednictvím kampaně, která zve nejen k návštěvě regionu, ale zejména láká k účasti v nové turistické hře ”Královédvorsko”.

Začátky královédvorské zoo v sousedství Vlastivědného muzea

Královédvorská zoo měla původně podobu zookoutku u sídla tehdejšího Vlastivědného muzea – vily bývalého továrníka Neumanna ve Dvoře Králové nad Labem, obklopené krásnou zahradou. Aby se zvýšila atraktivnost muzea pro návštěvníky, zřídil se v zahradě u vily zookoutek, který se stal základem dnešní zoo. Právě rok 1946, kdy se v tomto zookoutku v podomácku vyrobených klecích zabydlela zatím evropská zvířata, je považován za rok vzniku královédvorské zoo. Letos je to právě 70 let a už jen porovnání tehdy 6,5ha zookoutku s dnešní zoo je důvodem k oslavám tohoto výročí.

Proč Dvůr Králové nad Labem – město s textilní tradicí – nemá textilní muzeum

S Neumannovou vilou v dnešní zoo souvisí i příběh o tom, proč Dvůr Králové nad Labem, město s tradicí výroby a tisku textilu, nemá textilní muzeum. Město v 60. letech 20. století nechtělo vydržovat celou Neumannovu vilu jen pro Vlastivědné muzeum, a proto nabídlo tehdejšímu národnímu podniku Tiba, aby zde instaloval část sbírek textilního muzea, které vznikly roku 1936 při příležitosti Tekstilní a krajinské výstavy. Obě muzea pak byla otevřena v jedné budově roku 1965. O 4 roky později zástupci městského národního výboru rozhodli, že Neumannovu vilu budou rekonstruovat, protože již nevyhovuje požadavkům doby. Plán byl po rekonstrukci vrátit do přízemí textilní muzeum a do 1. patra umístit ředitelství zoologické zahrady. Vlastivědné muzeum se mělo přestěhovat po rekonstrukci do dnešního městského muzea v Kohoutově dvoře. Sbírky obou muzeí se tak stěhovaly dočasně do beden. Jako přechodný depozitář pro sbírky (cca 5 000 ks) Vlastivědného muzea byl určen Hospital Kuks. Sbírka textilního muzea našla své, tenkrát dočasné místo v České Skalici. Do Dvora Králové nad Labem se již nevrátila. Nedávno se však v Městském muzeu ve Dvoře Králové otevřela stálá expozice věnovaná další místní tradici: skleněným vánočním ozdobám.

Městské muzeum nepotřebuje zimu, aby mělo Vánoce

Tradice výroby vánočních foukaných ozdob začala na Královédvorsku v roce 1931 a přežila dodnes. Přesto již má své stálé místo v Městském muzeu ve Dvoře Králové nad Labem. Vánoční ozdoby ve tvaru exotického ovoce, konvičky, ptáčka nebo muchomůrky visí o Vánocích asi v každé královédvorské rodině, ale jinde jsou považovány za unikáty. A pokud si každoročně užíváte zdobení vánočního stromečku, potom si stálou expozici vánočních ozdob vychutnáte. Ozdoby různých tvarů, velikostí a typů jsou zde uložené v důmyslných šuplíkách a skříňkách. Jejich postupné otevírání a objevování barevných unikátních vánočních ozdob se stává nejen hrou pro děti.

Ze zookoutku vzniklo nejen africké safari, ale také unikátní galerie

Neumannova vila se po vystěhování vlastivědného i textilního muzea změnila částečně na ředitelství zoo, ale kulturní funkce ji zůstala až dodnes. Jen místo původně zamýšleného textilního muzea, které se sem v roce 1972 mělo vrátit, vznikla unikátní galerie. Josef Vágner, ředitel královédvorské zoo v letech 1965–1983, se totiž tenkrát rozhodl, že v prostorách vily vybuduje galerii obrazů znázorňujících vývoj života na Zemi. A pro tento záměr získal malíře Zdeňka Buriana, který stačil nakonec nakreslit 20 z plánovaných 34 velkých pláten dávno vyhynulých zvířat. Naštěstí se po malířově smrti podařilo zakoupit celou řadu jeho starších děl, takže expozice slavnostně otevřená 17. června 1983 obsahovala 59 olejomaleb. ZOO Dvůr Králové dnes vlastní sbírku 147 Burianových obrazů, která byla v roce 1998 prohlášena za kulturní památku.

Josef Vágner přenesl Afriku do srdce Evropy

Josef Vágner, ředitel královédvorské zoo v letech 1965–1983, začal v druhé polovině 20. století převážet africká zvířata do středu Evropy, do tehdejší zahrady bývalého továrníka Neumanna ve Dvoře Králové nad Labem, ačkoliv zde zdaleka nebyly podmínky jako v Africe. Josef Vágner si přesto v královédvorském „Údolíčku” vytvořil středoevropské safari a zvířata si sám v Africe odchytával (2 000 kusů na 9 výpravách). Dosáhl svého snu: dnes se můžete autem projet po Africkém safari Josefa Vágnera v ZOO Dvůr Králové stejně jako v Africe. Budete obklopeni buvoly, pakoni, stády antilop, vodušek či zeber. I lvi vám budou v jedinečném lvím safari přecházet přes cestu nebo ležet u auta. Máme Afriku v centru Evropy.

Jaroslav Valečka – nepotřeboval kopec, aby postavil hrad (přehrada Les Království)

Romanticky vyhlížející věžičky přehrady Les Království mohou zdálky připomínat hradní věže. Právě neobvyklé stavební provedení vodního díla včetně kamenické práce činí tuto přehradu na řece Labi vyhledávaným zastavením při návštěvě Královédvorska. Pohádkově vypadá i dům hrázného spolu se šoupátkovými věžemi, které slouží pro regulaci odtoku vody z nádrže. Málokdo však zná jméno pražského architekta Jaroslava Valečky, který je autorem těchto esteticky vyladěných kamenických úprav. Jeho díla můžeme vidět například i v Turnově, kde navrhl na začátku 20. století obecnou měšťanskou školu chlapeckou a odbornou školu zlatnickou.

S přehradou jsou spíše vázána jména inženýra Jaroslava V. Velflíka, který jako oprávněný stavební inženýr a geometr stavbu vedl, a inženýra Josefa Plicky, pod jehož vedením byla přehrada nad Dvorem Králové nad Labem vyprojektována.

Až se budete procházet či projíždět po úzké koruně hráze přehrady Les Království, představte si 100 kvalifikovaných kameníků, kteří královédvorský pískovec přesně opracovávali a stavěli dle návrhu pana Valečky. Právě Jaroslav Valečka, který ačkoliv nebývá u stavby uváděn, z ní udělal romantickými prvky u technické stavby jednu z nejkrásnějších přehrad vůbec. Knihu o historii přehrady s dobovými fotkami od místního královédvorského badatele Karla Martinka si můžete zakoupit v Městském muzeu ve Dvoře Králové nad Labem („Tešnovská přehrada – historie vodního díla na horním toku Labe”) nebo v městském informačním centru na náměstí T. G. Masaryka.

František Antonín Špork – nepotřeboval léčivý pramen, aby vybudoval světové lázně (Hospital Kuks)

V roce 1692 začal F. A. Špork budovat barokní komplex léčebných zařízení v malebném labském údolí, které bylo příliš zamokřené a pro zemědělské využití nevhodné. Špork naopak přítomnosti spodních vod využil: na levém břehu Labe postavil lázeňskou budovu a v údolí Labe zřídil upravené stezky kolem zachycených „léčivých pramenů”. Po uvedení do provozu v roce 1695 se lázním dařilo. Na pravém břehu Labe byl postaven naproti lázeňské budově klášter Milosrdných bratří se špitálem a před ním kostel Nejsvětější Trojice s rozsáhlou kryptou pro zemřelé. V Kuksu přibylo i divadlo a v dalších letech byly lázeňské cesty vyzdobené plastikami sochaře Matyáše Bernarda Brauna prodlouženy a doplněny o sochařský komplex Betléma. Zachycené „léčivé prameny“ v údolí Labe byly však ve skutečnosti jenom vývěry mělkých podzemních vod, a zřídelní základna lázní tak od počátku nefungovala dle plánu. Hrabě Špork se bez úspěchu pokoušel nalézt pro své lázně skutečnou minerální vodu, bez které Kuks nemohl dále konkurovat západočeským lázním. Úpadek lázní v Kuksu jen stvrdila velká povodeň, která v roce 1740 zničila zachycené prameny v údolí Labe. Lázně už nebyly nikdy obnoveny.

V roce 2013 začala rekonstrukce barokního areálu včetně Hospitalu Kuks s barokní lékárnou, která trvala 22 měsíců. V roce 2015 opravený barokní areál navštívilo 139 000 turistů a stal se 6. nejnavštěvovanější památkou v rámci Národního památkového ústavu určitě i díky nové cyklostezce Hradec Králové – Kuks.

Budovy městského muzea spojuje barokní portál z Kuksu

Kousek z barokního areálu Kuks máme i v Městském muzeu ve Dvoře Králové nad Labem. Tehdejší správce Šporkova panství F. A. Berger si přivezl v době, kdy byl již lázeňský areál v Kuksu na úbytě (1736–1738), z Kuksu honosný barokní portál, který měl být zřejmě hlavní branou do barokního areálu. F. A. Berger jej umístil mezi budovu fungujícího špýcharu v Kohoutově dvoře a novou kamennou jednopodlažní stavbu – dnes hlavní budovu muzea. Autorem portálu není sám Matyáš Bernard Braun, ten již tehdy vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nevykonával těžkou sochařskou práci, ale portál pochází z jeho dílny a autory byli pravděpodobně chrudimský sochař Jan Procházka, nebo bratři Pacákovi ze Žirče.

Tento barokní portál dnes tvoří vstupní bránu do Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem. A sluší mu to tady!

Královédvorská Křížova cesta – utrpení a poroba nejen namalovaná

Zmíněného pana Bergera, správce Šporkova panství, si nepleťte s Janem Václavem Berglem, dvorním malířem Marie Terezie a královédvorským rodákem. Vytvořil veliké množství obrazů ve Vídni, v Pešti a v různých místech Dolních a Horních Rakousích, zdobil freskami zdi a stropy klášterů, zámků, chrámů a jiných význačných budov včetně tzv. Berglových pokojů ve vídeňském Schönbrunnu. Obrazů na plátně a zarámovaných nemaloval mnoho. Proto je série jeho největších pláten - královédvorská „Křížová cesta”, která má nyní své místo v nejvyšším patře Špýcharu Městského muzea ve Dvoře Králové, opravdovým unikátem.

Bohužel z původních 14 obrazů bylo dochováno jen 10. Ze zbývajících 4 jsou další dva zmenšeny, z jednoho jsou 2 nepatrné zbytky, jeden byl zcela zničen. Původně zdobilo všech 14 obrazů stěny děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Děkan Josef Beran však nepřál v době regotizace v 2. polovině 19. století baroknímu umění a nahradil plátna plastickou „Křížovou cestu” ze sádry. Při nešetrném snímání obrazů došlo k prvnímu poškození - jeden byl téměř roztrhán. Tehdejší soudní rada Antonín Schulz z něho zachránil již zmiňované dva nepatrné zbytky. Další obraz byl zcela zničen neopatrně odhozenou zápalkou. Ostatní obrazy zachránil Antonín Sucharda z Nové Paky, který 10 z nich, dle některých zdrojů, prodal dále do Solnohradu. Až občané města se postavili za navrácení Berglova díla do Dvora Králové nad Labem. Na zpětný odkup byla nakonec poskytnuta státní podpora, a obrazy se tak vrátily zpět, ovšem v zuboženém stavu. Dnes můžete toto unikátní rekonstruované dílo obdivovat v podkroví Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem.

Rukopis královédvorský – falzum nebo originál?

Ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem objevil v roce 1817 Václav Hanka s místním kaplanem Pankrácem Borčem Rukopis královédvorský. Ať už jako falzum, nebo opravdový rukopis z dob středověku, splnil rukopis roli vzpruhy pro český národ v době národního obrození. Příští rok se chystají oslavy 200 let od jeho objevení, ale vidět jeho věrnou kopii můžete již nyní v Městském muzeu ve Dvoře Králové nad Labem nebo při návštěvě kobky v kostele sv. Jana Křtitele. Tato kobka je zejména v letních měsících veřejnosti přístupná přes věž kostela, ze které je jedinečný výhled nejen na město.